Restaurovaný portál nad vchodem do kostela. (Detail erbu.)

Křížová cesta v r. 2003

Opravený rekolekční dům - poustevna v r. 2003

Rekolekční dům - východní strana

Sousoší "Pieta" od Jana Brokoffa bylo navráceno do rekolekčního domu.

Opravená socha sv. Jana Nepomuckého

Ale pokračujme v citaci z brožury 300 let Skalky:

"Začátkem 80. let ožívá Skalka pracovním ruchem. Injektážemi a betonovým věncem kolem základů budovy je zajištěna stavba. Postupem let jsou pod dohledem památkářů vyzděny trhliny, vystavěn nový vrchní věnec vyrovnávající výškovou nerovnoměrnost různě pokleslých dílů kostela a na něj posazena střecha. V roce 1991 dokumentují ohroženou existenci kostela už jen zlomy na římsách nové fasády. K úplnému dokončení chybí oprava interiéru...

S dokončováním kostelíka začíná postupná obnova křížové cesty. Ostatní stavby nemají takové štěstí a zůstávají v rozvalinách. Od trosek kláštera byly odstraněny zbytky suti a v celém areálu provedeny úpravy terénu, což dalo vyniknout kráse kostela a kapliček křížové cesty. V roce třístého výročí by mělo dojít k zastřešení poustevny (rekolekčního domu) a v roce následujícím i kláštera. Toto opatření má zabránit dalšímu chátrání objektů, než dojde k jejich úplné obnově. Zanedlouho bude jediným objektem kazícím vysokou architektonickou a historickou hodnotu areálu jako celku jen chata, necitlivě do něho zasazená v době jeho úpadku".

V roce 2003 oslaví Skalecký areál 310 let výročí svého založení. Získává postupně svoji krásu zpět. Za posledních deset let byl znovu vybudován klášter, ozdoben věžičkou a mansardami. Rekonstrukce vnitřní výzdoby čeká na svoje mistry, ale již v refektáři nový štukový strop vzbuzuje naději navrácení alepoň kopií ztracených fresek. Jsou zde kazdoročně pořádány výstavy obrazů a plastik. Chybí ještě nový kabát. Sv. Jan Nepomucký opět našel svoji hlavu a celá socha zazářila novostí. Do rekonstruovaného rekolekčního domu se navrátila Brokoffova Pieta na své původní místo a zdobí tak právem letní sídlo kardinála Vlka, který na Skalku ve svém volném čase zajíždí. Kostelík, kterému byla na kryptu navrácena původní cibulovitá věžička stále ještě čeká na obnovení krápníkové výzdoby, oblázkové podlahy, stropu a celého vnitřního zařízení. Uvažuje se o zpřístupnění věže kostelika k vyhledu do kraje. Na skalecké vyhlídce stojí opět kříž. Kapličky křížové cesty září svoji bělobou a čekají na své obrazy, které kdysi byly ozdobou kostelíka a byly vynášeny do kapliček jen v době bohoslužeb. Turisté přicházejí stále ve větším počtu každou sobotu a neděli. Byla obnovena tradice pouti ku přiležitosti svátku sv. Máří Magdaleny, který připadá na 22. července. Pohled do údolí se rozjasnil novou střechou a fasádou na mníšeckém třívěžatém zámku i kostele sv. Václava. To vše začíná opět ladit v nádhernou harmonii krásy, na kterou mníšečtí občané čekali dlouhá leta a začínají být právem opět hrdi.

Jan Šťastný by byl velmi rád, že zdravý rozum zvítězil nad bludy a pozměnil by motto své knihy Městečko pod Skalkou:

Mníšek je čarovný v podbrdkém kraji, jsi opět jak v pohádce, ve věčném máji.

Přejme si, aby krásné motto platilo i v budoucnosti. Je třeba poděkovat občanům Mníšku pod Brdy za to, že si váží díla Jana Šťastného a svůj dík mu trvale vyjádřili pojmenováním jedné z mníšeckých ulic jeho jménem. Rovněž jeho rodný domek čp. 141 v Čisovické ulici (původne se v těhto místech říkávalo Na drahách) byl novým majitelem opraven k nepoznání. Poděkování patří i všem pracovníkům Městského úřadu Mníšku pod Brdy, kteří všemi dostupnými prostředky zajišťují opravy, úpravy a rekonstrukční práce ve skaleckém areálu za značného financního přispění Kovohutí Mníšek, tak aby k radosti všech obdivovatelů a příznivců tohoto historického klenotu byl postupně navrácen jeho původní, ztracený lesk.

Páteční legenda o Skalce
Skalko, milá Skalko, v modrých, širých lesích, Pán Bůh sám se k Tobě shlédl na nebesích: Zlatem obetkal Tě na sluneční skále, kostelík tam postavil si k boží chvále. A když dole v Mníšku každičkého pátku zvoní k umučení Páně na památku, Kristus Pán sem neviděný tiše vchází, a jen laň ho plachá lesem doprovází.	Zlaté včelky z pastvy za Kristem se trousí obletujíc líce, čelo, vlas i vousy - a ta jedna mladá v božských očí řase osvětlena světlem, křídly zapletla se.. Mravenci jak jantar oživlého trouchu tvoří zlatý lem a krajku Jeho rouchu; ba i ropuška, jež štvána lidmi, pláče, k Pánu všeho tvorstva belhá se a skáče.
Tu si odpočinu v lahodivém stínu; ptačí druž se slétá do božího klínu - vše, co kolem roste, dýše v plné kráse, Kristu Pánu plesně v ústret otvírá se. Rudokmenné sosny, jejichž starou hlavou táhnou léta jako mraky nad doubravou, ani nedýchají. Smrky, jedle břízy nabízejí Pánu sladký nektar mízy.	Tu je Kristus doma. Šťasten mezi svými, netupen a neposmíván lidmi zlými, a když utěší se láskou němých tvorů, požehná kraj v dál až k lesům na obzoru. Všechněm požehná a dí: Buď pokoj s vámi! - a jde cestou kříže mezi kapličkami. Ale není smuten. Vesel býti zdá se: vždyť jen tu, jen tu na Skalce, usmívá se!
Josef Hais-Týnecký

Pohled na skalecký areál od rekolekčního domu

Použitá literatura:
Jan Šťastný: Městečko pod Skalkou, 1948,
brožura Skalka 300 let, vydal MÚ Mníšek pod Brdy, 1993
Fotografie: Zdeněk Šír, Jana Šplíchalová, MÚ Mníšek pod Brdy.